 Severovýchodní Černorus je kopcovitou oblastí se skalnatým pobřežím; nejvyšší vrcholy, pokryté lesy mírného pásu, dosahují víšky přes 700 m nad mořem. Životní prostředí je stále ještě relativně nedotčeno těžbou dřeva a nerostných surovin. Největší města a průmyslové oblasti se nacházejí u jižního pobřeží. Ve vnitrozemí najdete nejčastěji malé vesnice, nacházející se buď v hlubokých údolích či schované v zalesněných hřebenech nebo na náhorních plošinách pokrytých loukami.
První osídlení se datuje do 5. stol. př. n. l., kdy údolí řek Burnaja a Světlaja osídlili kmeny Skythů a kočovníci, jež později zformovali národ Takmyrů a Karzegů. Jádro moderní Černorusi vzniklo v deltě řeky Burnaja a na pobřeží, které od moskevským knížectvím ovládaného Záhoří odděloval masiv Černých hor.
Místní slovanské obyvatelstvo čelilo nájezdníkům z jihozápadu a tradičně bylo svázáno s ruským státem, ale vždy si udrželo nezávislost. Ve 12. století bylo ovládáno vladyky, ve 13. století zemi definitivně sjednotil Taras Kozub. Dynastie Kozubovců vládla až do r. 1631, kdy došlo k připojení území Černorusi k ruskému impériu. Po revoluci v r. 1917 se Černorus stala autonomní svazovou republikou, po rozpadu SSSR v r. 1991 získala nezávislost. |
Černorus
Černorus
