Pro stále mohutnější průmyslovou výrobu v druhé polovině 20. století přestával stačit nejen přenos elektrické energie vedené po pevnině ze západu, ale i zaostalá infrastruktura štěrkokamenných cest. Každororoční záplavy z tajícího sněhu navíc neustále ohrožovaly železnici na pobřeží, zbudovanou k přepravě nákladů z Černogorsku do průmyslových center. Ta při tom byla jedinou spolehlivou spojnicí při déletrvajících deštích.

V 70. letech bylo proto rozhodnuto vybudovat silniční infrastrukturu a postavit skupinu vodních děl, která by nejen zredukovaly každoroční jarní záplavy, ale navíc umožnila vyrábět elektřinu z vlastních zdrojů. Výsledky tohoto budovatelského úsilí jsou přehrada Pobeda, řada záplavových mostů na hlavní dopravní tepně vedoucí z Černogorsku podél pobřeží do Berezina – a samozřejmě velká tepelná elektrárna u Elekrozavodsku.